Přeskočit na obsah

Bourovec jetelový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBourovec jetelový
alternativní popis obrázku chybí
samec bourovce jetelového
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbourovcovití (Lasiocampidae)
Rodbourovec (Lasiocampa)
Binomické jméno
Lasiocampa trifolii
Denis & Schiffermüller, 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bourovec jetelový (Lasiocampa trifolii) je noční motýl z čeledi bourovcovitých, vyskytující se i na území České republiky.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v celé Evropě včetně Britských ostrovů, zasahuje až na jih Skandinávie.[1]
Biotopem bourovce jetelového jsou otevřené pláně, stepi a lesostepi s písčitým podložím, sekundárně pak jetelová či vojtěšková pole a železniční náspy.[2][3]
Patří k ustupujícím motýlům, v Červeném seznamu bezobratlých ČR (2017) je uveden jako druh ohrožený.[4]

Sbírkový exemplář
(samice z líce a rubu)
Sbírkový exemplář
(samec z líce a rubu, světlá forma)

Délka předního křídla je 20–27 mm, čímž se řadí mezi středně velké až větší bourovce. U druhu existuje významný pohlavní dimorfismus – samice jsou větší a zpravidla světlejší než samci, s méně kontrastní kresbou. Přední křídla samců jsou červenohnědá s jednou bílou, tmavohnědě ohraničenou skvrnou uprostřed plochy a vlnovitě prohnutou příčkou ve vnější třetině. Přední křídla samic jsou spíše světlejší, okrově hnědá, skvrna a příčka jsou méně výrazné. Spolehlivým znakem pro určení pohlaví jsou tykadla, která jsou u samic nitkovitá, u samců hřebenitá.[2][3]
V ČR se vyskytuje také příbuzný druh, bourovec dubový, se kterým může vzhledem k vysoké barevné proměnlivosti obou druhů docházet k záměně. Spolehlivým určovacím znakem je drápek na holeni přední končetiny, který u bourovce dubového chybí.[2]

Housenka je žlutohnědě chlupatá s černomodrými zářezy mezi články. Chlupy na bocích těla jsou světlejší než uprostřed hřbetu. Hlava je černooranžově mramorovaná s bílým klínem vpředu. Dorostlá housenka může měřit 7–8 cm.[2][3][5]

Kukla je uložena v pevném, žlutavě hnědém zámotku.[2][3]

Ve středoevropských podmínkách vytváří jednu generaci. Motýli létají od poloviny července do začátku září na místech s výskytem živných rostlin. Samci vyletují už na sklonku dne a prudkým, křivolakým letem hledají samice, ukryté v trávě. Ty vyletují až později večer. Obě pohlaví lze také zastihnout u umělých zdrojů světla. Po spáření kladou samice vajíčka na zem.[2][3][6]

Vajíčka zpravidla přezimují, pouze ve výjimečně teplých letech s dlouhým, slunným podzimem dochází k předčasnému líhnutí housenek, které pak přečkávají zimu a dokončují svůj vývoj na jaře.[2][6]

Housenky lze na hostitelských rostlinách pozorovat během května a června. Jsou vysoce polyfágní – kromě jetele a vojtěšky mohou požírat i různé jiné bobovité rostliny nebo trávy, a dokonce i listí trnky. Kuklí se v hedvábném zámotku volně na povrchu země.[2][3][6]

Motýli se z kukel líhnou zpravidla po pěti týdnech, může se ale stát, že kukla přeleží zimu a vylíhne se až v dalším roce.[6]

  1. Encyclopedia of Life. www.eol.org [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. 
  3. a b c d e f PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. 
  4. HEJDA, Radek; FARKAČ, Jan; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí.. Praha: AOPK ČR, 2017. 612 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88076-53-7. S. 192. 
  5. Lepiforum. www.lepiforum.de [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  6. a b c d LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]